Technologie, o kterých píšeme v dnešním díle dějin svařování už mohou být povědomé i dnešním svářečům a strojařům. I nadále opratě vývoje držel Niels Miller, který se rozhodl zkrotit elektrický proud, téměř doslova.
Svařování v plynové atmosféře
Svařování v plynové atmosféře se začalo dostávat ke slovu na konci dvacátých let dvacátého století. První patentovanou technologií v tomto směru bylo použití elektrického oblouku v inertním plynu v roce 1930 pro společnost Hobart a Devers. Ovšem tato slibná technologie se ve svém vývoji poněkud pozastavila. Jednak proto, že plyny jako argon a helium byly velmi drahé a také se nenašel nikdo, kdo by se soustředil na vývoj hořáků a svařovacích elektrod, které byly pro svařování v inertní atmosféře nezbytné.
Rozkaz je rozkaz
Tak, jako tomu bylo i v jiných oborech, vývoj se posunul díky armádě a v tomto případě letectví. V roce 1939 dostal Russel Merideth za úkol vyvinout levnější metodu svařování hořčíkových slitin konstrukcí letadel, které do té doby byly svařovány pouze plamenem. A celý proces ještě více urychlila poptávka během druhé světové války.
Merideth tak začíná hledat cestu k ideálnímu svařovacímu hořáku, případně jinému nástroji svařování. Ke slovu se dostal například wolfram, můžeme tak mluvit o položení základu TIG svařování. A také musíme zmínit typ proudu, který byl pro tento proces do této doby používán, jednalo se o DC, stejnosměrný proud. Tento proud byl nepoužitelný v součinnosti s wolframovou elektrodou, a proto se jeho použití, ovšem pouze na čas zastavilo. Elektroda se totiž během svařování s užitím stejnosměrného proudu tavila.
Jak ochladit wolfram?
V roce 1942 Linde Company získala licenci k výzkumu wolframového svařování s inertním plynem. Přichází s vodou chlazeným hořákem, který je schopen odolávat 250 ampérům. A vzpomínáte na Nielse Millera z našeho předchozího dílu? Ten se odmítal smířit s pouhým použitím stejnosměrného proudu při svařování. Miller Electric se rozhodli čelit nedokonalostem střídavého proudu při sváření a sestrojit svářečku přímo pro TIG.
Spojení AC a DC ještě před vznikem kapely...
Byl přepracován vysokofrekvenční obvod svářečky a oblouk byl díky tomu stabilnější. Díky vývoji svářečky se obrátila pozornost i k vývoji svářecích hořáků, elektrod a dalšího příslušenství. Svářecí sněhová koule se dala do pohybu. Zkoumaly se nové cesty, při kterých by mohlo být TIG svařování použito. Ke sváření hliníku a hořčíku přibývají také ocel, měď, titanium a mnoho dalších. Svářečky, používané v padesátých letech nejsou o tolik jiné, jako ty z let třicátých, ovšem tajnou ingrediencí byla právě úprava proudu tak, aby byl při TIG sváření spolehlivý a stabilní. První svářečka s usměrňovačem proudu byla firmou Miller Electrics představena v roce 1950. Ovšem ani s tímto se samozřejmě vývoj nezastavil. Co takhle svářečka, která by zvládala AC i DC proud? Tyto zdroje by se daly používat na různé materiály. Prototypy byly představeny záhy, již za pět let, tedy v roce 1955.
Svařování, tak jako spousta dalších oborů, ukazuje, jak je důležité propojení různých odvětví, kdy při výzkumu jednoho způsobu někdy i zcela nezáměrně spustit revoluci v průmyslu jiném. Stejně jako můžete naše upínky používat ke svařování, ale své uplatnění si naleznou i v mnoha dalších dílnách a zkrátka jsou vám k ruce kdykoli.
Příště se podíváme, jestli bylo možné TIG sváření překonat a jaké další způsoby se vyvíjely zejména po druhé světové válce.