Hledání suroviny
S panem Upínkou jsme pro vás připravili celoroční seriál o dějinách svařování. V prvním díle se podíváme na to, jak vlastně lidstvo ke kovové surovině přišlo a jak vypadaly první pokusy o svařování kovů. S vývojem metalurgie a zpracování kovů totiž úzce souvisí také technologický pokrok lidstva. Kovářství lze také považovat za jedno z nejranějších povolání.
Dějiny zpracování této suroviny sahají daleko do doby před Kristem. Můžeme jenom spekulovat, jak poprvé lidé přišli na to, že některé kameny při úderu mění tvar a je možné je tlučením obrábět. Prvním rozšířeným kovem byla měď. Díky své měkkosti se dobře zpracovávala rozklepáváním. Archeologické nálezy z Egypta odhalují měděné zbraně a jiné nástroje z doby přibližně 4000 let před Kristem.
Prvním časem, kdy došlo k masivnějšímu zpracování kovových rud a používaný kov dal dokonce období název je samozřejmě doba bronzová. Slitina bronzu je výsledkem experimentování s mědí přibližně dvě tisíciletí před Kristem. Měď byla sice dostatečně měkká a tím pádem pohodlná pro zpracování, ale například pro zbraně bylo potřeba najít způsob jak zvýšit trvanlivost tohoto kovu. Proto byly s mědí poprvé míseny další kovy, například cín, díky kterému je výsledná surovina – bronz, tvrdší a odolnější. V této době experimentování nalézáme také první pokusy o spojování kovů. Důkazem toho jsou archeologické nálezy malých kulatých krabiček, na kterých jsou spoje provedeny tzv. přeplátováním (lap joint), případně jsou patrné na výrobcích také nýtky.
Železo přichází ke slovu poměrně pozdě, přibližně 1000 let před Kristem. Zprvu se kov zpracovával také vyklepáváním a jeho užití se nerozvíjelo nijak závratným tempem – vždyť měď a bronz sloužily velmi dobře a práce s nimi byla pohodlná. Železo si podmanili jak jinak Egypťané a železnou velmocí bylo také Japonsko, kde zpracování kovů, zejména pro čepele mečů, dosáhlo nejvyšší řemeslné mety. Egypťané nazývali železo kovem z nebes, což je pozoruhodné, protože pravděpodobně zpracovávali železnou rudu ze spadlých meteoritů. Železo se však časem netěšilo pouze užitkové funkci, ale také bylo symbolem ochrany proti zlým mocnostem a duchům. Důkazem o tom je například koňská podkova. Tu vnímáme jako talisman pro štěstí. Tento význam získala právě v této době, kdy bylo železo považováno za poměrně drahý kov s magickou silou a tvar koňské podkovy představoval kompaktní balení pro štěstí.
I když se nám doba 3000 let před Kristem může zdát až příliš vzdálená, důležitost kovů je více než zjevná. Důkazem je to, že jak měď, tak železo jsou každodenní součástí našich životů a práce s nimi se stále vylepšuje a rozvíjí.
V příštím díle zabředneme lehce do chemie – k vývoji plynů, které umožnily sváření za vysokých teplot.